Září 2012

Mí šílení rodiče 5

30. září 2012 v 20:44 | Niké




"Ano, Davide. A prosimtě…ať je to v klidnější části."
"<>"
"To mě ale nezajímá. Můžu za to, že ty tvé luxusní vily jsou jenom v části Hollywoodu, kde se to paparazzi jen hemží? Nezapomeň, jak jsi mi sliboval, že bude od novinářů pokoj a budeme se moct věnovat jen přípravám nové desky."
"<>"
"No v to taky doufám, zatím se měj, zavolám ti ještě později." Slyším tátu, když procházím kolem ložnice našich.

RTL: Exclusiv (30.9.2012)

30. září 2012 v 20:32 | Niké

 


Download


Bill in DSDS (by Lykan)

30. září 2012 v 16:05 | Niké

Hair-battle: Bill vs. Miley vs. Pink

30. září 2012 v 11:12 | Niké

Hlasuj - promiflash.de


Xandria - Save my life

30. září 2012 v 9:56 | Niké |  Music


Per aspera ad astra 1

30. září 2012 v 9:40 | Niké
Máme tu novou povídku s názvem "Per aspera ad astra" (= Přes překážky k cílům), je to z historického období, takže zase něco nového a myslím, že tohle téma má v sobě vždycky takové to kouzlo. Takže přeju příjemné čtení a komentujte :)



Christiana
"Tak se měj a nikomu ani muk..." Uchechtnu se a rychle utíkám z jedné chaloupky brzy ráno domů, kde na mě čeká můj drahý snoubenec.
Je to srágotka, ale co už.
Asi ví, že mu zahýbám. Ale neudělá nic.
"Kde jsi byla, drahá?" Optá se mě hned Andrej.
"Ále projít se. Včasně jsme vstávala, však mě znáš..." Nasadím falešný úsměv.
Vezmu jablko a zakousnu se do něj.
Miluji tenhle život.

Zoom into me

30. září 2012 v 9:29 | Niké
http://25.media.tumblr.com/tumblr_mb4ub8rluu1qf198do1_250.gif http://24.media.tumblr.com/tumblr_mb4ub8rluu1qf198do2_250.gif


Oheň nenávisti, přátelství a lásky 23

29. září 2012 v 13:34 | Christiana

B
Bill
Jsi nahraný a nahranější budeš až..
"Do hajzlu Andy.."Zvoní mi mobil.
"Ahoj Andy.."
"Čau Bille,tak co?"
"No nic moc,ale žádného nemá.."
"Dobře,dík za Info,měj se.."
"Ty taky kámo.."Pověsím to.
"Ježiši kriste.."Křiknu.
Niké
Po hodince vyjdu z léčebny.
Je mi špatně úplně ze všeho...ze všeho!
Mám černý svědomí kvůli Erikovi, Andymu, Billovi...
Je někdo, komu bych mojí zmateností neublížila?
Tohle se musí nějak vyřešit nebo z toho sama skončím v hrobě!


Bill
Vlasy bych si vytrhal za to.
Nejraději bych šel za ní,povalil ji a tak…
Bože ne,at zas nemám ty slabé chvíle,že zmetku jeden??
Niké
Dobře. Co bych mu řekla...
Ahoj Bille...sorry za ten včerejšek?
Nebo snad...Nechtěla jsem, aby ses trápil, tak jsem ti ho prostě vyhonila, stalo se...
Samé lepší! Zastavím se, že k němu nakonec nepůjdu.
Ne, musí být jasno, takže to zvládneš.


Bill
Někdo zazvoní,to bude asi máma.
Když otevřu dveře,v nich je Niké.
"Ahoj,pojd dál.."
Pozvu ji a posadím do obýváku na pohovku.
"Kafe?"
"Jo díky.."
Jdu ji tedy uvařit kávu.
Niké
Co tady sakra děláš?...pomyslím si.
Bill dojde i s dvěma hrníčkama.
"Děkuju." přikývnu, když jeden postaví přede mě a posadí se.
Kouká na mě, proč jsem přišla, co ze mě inteligentního vypadne.
"No...přišla jsem, protože..." zaseknu se.
Bill se ošije.
"To bylo tím vínem. Nejsme na alkohol zvyklí, takže stačí trocha a...ztrácíš jakékoliv zábrany." ospravedlňuji ten včerejšek


Bill
"Jo myslíš ten včerejšek.."Řeknu na féra.
"No včerejšek.."
"Hele já budu upřímný..prostě mě se to líbilo a bylo to fajn.."
Ty vole Bille,odkdy ty mluvíš,to co jsi myslíš??
Niké
Málem mi zaskočí, když ho uslyším.
"No...to je fajn...super." usměju se, ale spíš nevím, co si z toho mám vzít.
Když je upřímný on, budu taky. Co víc bych mohla udělat špatně?
"Dobře. Budu taky upřímná. Mně...mně se to líbilo taky. Jde jen o tu situaci, ve které teď jsme."

Bill
"Přesně tak,situace..kdyby no.."
"Kdyby.."
"Já vůbec nevím,co dělat.Fakt,prostě to je tak zapeklitý.."
Koktám jedno přes druhé.
Niké
"Billy...byla to moje chyba. Nech to být."
"Jak tvoje chyba?"
"No prostě...cítím se kvůli tomu tak špatně, ale popravdě jsem teď poslední dobou...na tebe pořád musela myslet. A včera, když jsem tě viděla, nemohla jsem si pomoct, jako normální člověk bych si toho neměla správně ani všímat a snad by to odeznělo, ale musela jsem ti...pomoct. Je to k smíchu od někoho, jako jsem já." uchechtnu se.


Bill
"Klid,spíš mě zase hormony potlačují..ale děsně…Já víš,když jsme byl na tom stromě..no já tě viděl na louce a tak jsme vylezl na stroma pak jsi přišla a bylo to..musím uznat,že jsi fakt pěkná.."
Až je mi z toho horko.
Niké
"Mohlo mě napadnout, že ty hvězdy byly jen habaďůra." zasměju se.
"No..."
"Ale děkuju. To potěší. Takže mám spíš poděkovat za tvé rozbouřené hormony. Abych řekla pravdu, myslím, že mé tělo právě reaguje stejně jako v pubertě. Alespoň poslední dobou..."


Bill
"Niké..ježiši,přivádíš mě do rozpaků.."
"Fakt?"
"Jsem rád,že se cítíš štastněji,lépe.Bohužel situace je ale přiškrcující,šílená.Tohel vědět Andy,zabil by mě a s tebou už by nemusel promluvit.Proč myslíš,že jsem byl minule za tebou?Poslal mě,abych zjistil,co se děje"
Niké
"Cože? On tě posílá za mnou, abys vysondoval, co se děje nebo..."
"Má o tebe strach."
"Já taky. Ne o mě, ale ze mě. Bylo by po nás obou, kdyby něco zjistil."


Bill
"Víš on nejprve,když jsi přišla z léčebny a pak usoudil,ež máš chalap nebo tak"
"Co prosím?"Vypleští oči.
"No,prostě ted mu příjdeš taková uvolněnější a tak.."
Niké
"Nemůžu uvěřit, že to musí s tebou probírat..."
"Jsme přátelé, říkáme si všechno, chtěl jsem mu pomoct."
"Takový trapas, když teď víš, že všechno bylo jenom kvůli tobě. Byla jsem jako blázen. Těšila jsem se na každou tvou návštěvu, kdy dojdeš za Andym. Jenom proto, že tě uvidím a uslyším tvůj hlas. Nechápu, proč se to musí dít, proč zrovna mně. Všechno se to začalo sypat" dám si obličej do dlaní

------------------------------------------------------------------------------------------------

Tom
"No...já bych ti mohl pomoct třeba tím, že bych ti zapnul..."
Ale to mi před nosem bouchne dveřma od koupelny.
"No tak nic...fajn..."
Jdu tedy uklidit aspoň to nádobí.
"Tohle ale taky nejsou jediný manželský povinnosti." Brebtám
Christiana
No bruč si ,jak chceš a co chceš,ale prostě ne.Pomyslím si.
Obleču si sukýnku s tílkem a dám si vlásky do spony,je horko.
Vyjdu ven.Tom poslušně utírá nádobí.
"Pan domácí.."
"No jo,musím plnit manželské povinnosti.."
"Jen plň.."


Tom
Jasně. A co odměna, žádná nebude?
Zjevně ne, pomyslím si, když upravuje něco na stole.
V tom lehkém letním oblečení je k sežrání.
Raději mi toho už víc neukazuj nebo za sebe neručím

Christiana
"Co tak an mě koukáš hm?"
"Já ?? na tebe?"
"Ne asi tě zaujal ten ubrus co?"
"No má krásný vzor,takový se mi vždy líbil.."
"Jo aha,no tak můžeme třeba i další přikoupit,at máš na co koukat.."


Tom
"Ne, to je dobrý. Jeden ubrus bohatě stačí."
"Když se ti tak líbí..."
"Tento je perfektní a...jiný bych nechtěl."
"Ehmm?? No tak fajn."
Ale kdybys na tom stole místo toho ubrusu ležela ty...

Christiana
"Tak jdeme,vlastně pardon,ty se musíš taky nějak zkulturnit.."
"Jo máš recht,už jdu.."
Chudák,přímo se potí nad mými odpovědi nebo spíš svými hříšnými myšlenkami.
Ale já se mu jen tak nedám,když je jen otázka času,kdy mě to přepadne.


Tom
Vlítnu do koupelny, převléknu se...
Dostává mě, a ještě tím, jak dává najevo, že ji nebudu mít jen tak, mě ještě více dostává.
Za chvilku přijdu k ní.
"Tak můžeme vyrazit." vezmu klíče

Christiana
Zajdeme si nejprve na slibovanou zmrzlinku.
"Jakou si dáte slečno.."
Kouknu se na Toma "Banánovou prosím a hodně.."
ten jen dělá jakože nic.


Tom
"No...tak já si dám melounovou. Taky hodně." přikývnu.
Zaplatím naše porce zmrzliny a jdeme se projít po pláži.
Doufám, že je asoň spokojená z toho provokování.
Musím se usmívat nad její vypočítavostí

Christiana
"Takže melounová.."
"Banánová hm.."
Zasmějeme si a procházíme se po pláži.
Opět uvidíme náš útes.
"Tome,co kdybychom tam měli tu svatbu?"

Tom
"Tam?"
"A proč ne?"
"Zlato...není ti těch svatebních šatů líto na skok z deseti metrů?"
"A budeš mi to připomínat."
"Je to skvělé místo." uznám

Christiana
"Tomi,já nestojím o nějaké svatební šaty,klidně se vdám i v tom,čem jsem ted a víš to je místo,kde prostě jsi se ukázal v takovém zvláštním světle.."
"jakém?"
"Nenechal jsi mě jen tak.."


Tom
"Nikdy bych tě nenechal už." obejmu si ji.
To byla jedna z nejhorších chvil v mém životě.
Když jsem ji viděl řítit se z té skály.
A potom taková vlna štěstí, když jsem věděl, že se jí nic nestalo.

Christiana
"Ani já ne,bože já tě tak stírala na začátku.Opravdu jsem si myslela všemožné o tobě"
Přiznám se.Myslím,že je to nejlepší chvíle na pravdu.
Vyjdeme si tam zase jako minule.


Tom
Jdeme až ke kraji toho útesu.
Tentokrát však osobně dohlížím na to, aby mi zase nesákala si zaplavat.
Obejmu ji kolem pasu zezadu a hlavu si položím na její ramínko.
Krása!

Christiana
"Když tak přemýšlím,my si ještě nedali pusu.."
"No a svatba?"
"To nepočítám..pusu z lásky a náklonnosti jsme si ještě nedali.."
"To je fakt.."
"Je čas to napravit..ten pravý čas.."Otočím se k němu.


Život je ironie 34 - KONEC

29. září 2012 v 10:49 | Niké

Tak máme tu poslední díl! Děkujeme za všechny komentáře, opravdu to potěší :) Tak a ještě jedno překvapení...chystá se druhá řada! No je rozepsaná, zatím to nevidím na nějak brzy, ale časem se tu objeví...a teď už šup do čtení a užijte si to :))



Bill
"Lidi budeme tipovat podle toho, čeho se dopustili a tak s nimi i budeme zacházet"
Stoh papírů schovám do trezoru a zamknu.
"Mimochodem. Kdyby se mi něco stalo, mým zástupcem je Tom. Můj bratr, kterému plně důvěřuji. Být vámi, tak jej poslouchám stejně jako mě a teď už zmizte" Odeženu všechny.

Tom
"Já můžu zůstat?" zeptám se, ale spíš tím Billa jenom tak popichuji.
Posadím se na židličku naproti něj.
"Nová role ti padne jako ušitá."
"Že?"
"Takže teď z nás budou hodní mafiáni..." uchechtnu se.
"Neříkej tomu tak!"
"Jasné, sorry." uculím se


Hotel Adlon Kempinski (Berlin)

29. září 2012 v 10:14 | Niké
Pokoj, ve kterém byl vyfocen Bill do BTK App se nachází v luxusním 5-hvězdičkovém hotelu Adlon Kempinski v Berlíně. Hotel se nachází v centru města, ubytovaní hosté mají výhled přímo na Braniborskou bránu a možnost zajít si třeba na wellnes. Počet pokojů - 382!




Animations One night in Tokio

29. září 2012 v 10:06 | Niké


PhotobucketTom Kaulitz

GustavTom Kaulitz

Gustav Sch&auml;fer

Gustav Sch&auml;ferGustav Sch&auml;fer

Georg and TomTom Kaulitz

Bill Kaulitz

In a perfect wolrd

28. září 2012 v 20:21 | Niké
http://25.media.tumblr.com/tumblr_mb2ipeXheA1qf198do1_500.png


Billova póza

28. září 2012 v 18:09 | Niké

Mí šílení rodiče 4

28. září 2012 v 17:21 | Niké




Tentokrát už jsem to se školním autobusem vzdala. Jak ráda jsem byla, když jsem se mohla posadit na zadní sedadlo tátovy limuzínky. Cítila jsem se o hodně bezpečněji. Ne jako včera, kdy mi připadalo, že se pohybuju na minovém poli a každým krokem ale i gestem riskuju, že nějaká ta mina pode mnou vybouchne a mé ostatky se rozprsknou po celém autobuse. Mí spolužáci by měli jisto jistě radost.

I přesto jsem však po celou dobu cesty do školy zticha. Pozoruju ubíhající cestu z okýnka. Po včerejším rozhovoru s mámou, který jsem vyslechla, a taky poté, co máma přišla ke mně do pokoje, a všechno mi vysvětlila, nemůžu teď myslet na nic jiného než na to, že si užívám snad jen poslední chvilky s tátou, než odletí na nějakou dobu až za oceán. Bude to nekonečné, to vím už teď.

Georg and Bill backstage

28. září 2012 v 17:10 | Niké

Tokio Hotel by Russian fan club

28. září 2012 v 16:03 | Niké



Život je ironie 33

28. září 2012 v 13:41 | Niké



Christiana
Opět si opřu hlavu o Tomovu a snažím se klidně a vyrovnaně dýchat.
Bolest...tak velká, i když je teď všechno jinak.
Pohladím jej po tvářích a slabě usměji.

Tom
"Miluju, když se usmíváš." pohladím ji.
Beruška moje, jsem vážně takový pitomec!
Ulehne si do klubíčka a já si přilehnu k ní.
Přitisknu si ji k sobě a hladím ji ve vláskách.
"Nikdo ti už neublíží. Nikdy..."